8. Střihová skladba v teorii a tvorbě Vertova
Dziga Vertov
Narodil se 1896 v Bělostoku v rodině knihovníka vlastním jménem Denis Arkadějevič Kaufman. Oba jeho bratři se stali kameramany. Mladší bratr Michail Kaufman je „muž s kinoaparátem“, spolupracoval s Dzigou, zakládal s ním kino oko. Nejmladší Boris Kaufman natáčel s Jeanem Vigem, po druhé válce s Eliou Kazanem, Sidney Lumetem.
Vertov se zajímal o hudbu, studoval medicíniu, kterou kvůli revoluci nedokončí. Založil „laboratoř sluchu“, kde sám experimentoval za pomoci primitivních přístrojů se záznamem zvuku: „Ve své ‚laboratoři sluchu‘ jsem vytvářel jak zvláštní dokumentární kompozice, tak i literárně hudební montáže.“ (str. 8)
1918 se stává spolupracovníkem zprevodajského oddělení „Moskinokomitětu“.(Moskevský filmový výbor – „první sovětská forma státně řízené kinematografie“) Vertov organizoval práci kameramanů, posílal je na natáčení, nezřídka s nimi jezdil, zprcovával natočené materiáli, třídil je, stříhal, opatřoval titulky.
Z Kolcovem (vedoucí oddělení zpravodajského filmu) vydali 1. června 1918 první číslo týdeníku KINONEDĚLJA. Bylo to pravidelně vycházející prosovětský týdeník. Vertov byl pověřen jeho řízením. Podoba tehdejší reportáže se vyznačovala statičností, strohou informativností, celkovými záběry. Materiál nebyl často snímán s ohledem na střihovou skladbu. Kinonedělja se lišila pouze v prosovětském vyznění. Vetrov ale v té době již experimentoval, podobně jako již dříve s laboratoří sluchu, s filmem. Jeden z jeho slavných pokusů (nedochoval se) byl, když spolu s Michailem natáčeli na maximálné možnou frekvenci kolik klička kamery dodvolila, jak Dziga skáče ze střechy besídky a pozorovali pak proměnu Dzigovi tváře během skoku. Odtud zřejmě pochází Vertovův pojem „časová lupa“. Skutečnost, že „oko kamery“ dokáže zachytit více než oko lidské, měla pro Vertova zásadní význam.
1919 Vertov na objednávku k výročí revoluce sestřihává z archivních materiálů (tehdy nový postup) dlouhometrážní film VÝROČÍ REVOLUCE. (nedochoval se). Materiál byl řazen chronologicky, film popisoval dosavadní průběh občanské války).
1919 jezdí s agitačními vlaky a promítají propagandistické filmy, mezi nimi Výročí revoluce, na venkově, po nádražích a pod. Současně natáčejí a montují další filmy.
Ve filmu BOJ U CARYCINU poprvé odstraňuje titulky a použije rapidmontáž. Tehdy velmi neobvyklé a šokující, musel na čas s podobnými experimenty přestat.
1921 shrnuje revoluci dlouhometrážním filmem HISTORIE OBČANSKÉ VÁLKY. (zachovalo se torzo) Opět použije archivní materiály natočené původně za janým účelem.
1919 Vertov zakládá skupinu FILMOVÉ OKO (kinoglaz) a její členy nazývá kinoky. Členkou je i střihačka Esfira Svilovová, Vertovova žena. (stříhala také SOUD NÁRODŮ – záznam Norimberského procesu)
„Filmovým okem rozumíme všechny filmové prostředky, všechnhy filmové možnosti, všechny principy a způsoby, jimiž je možné odhalit a ukázat pravdu. Vertov zdůrazňuje, že cílem je „ukázat lidi bez masky, zmocnit se jich okem kamery ve chvíli, kdy nehrají, a přečíst jejich myšlenky, odhalen filmovou kamerou. Vertovovo známé: Přistihnout život při činu.
Manifest MY.
úryvky:
MY očišťujeme filmovou tvorbu ode všeho, co se k ní připlichtilo, od hudby, literatury a divadla, hledáme svůj vlastní, nikde nekradený rytmus a nalézáme jej v pohybu věcí.
/…/
…ven do čistého prostoru se čtyřmi rozměry (3 + čas), za hledáním vlastního materiálu, vlastního metra a rytmu.
/…/
Dočasně vylučujeme člověka jako objekt filmového snímku pro jeho neschopnost ovládat své pohyby. Naše cesta vede od potácejícího se občana přes poezii strojů k dokonalému elektrickému člověku.
/…/
Film je umění organizace nutných pohybů věcí v prostoru, odpovídající – s použitím rytmického uměleckého celku – vlastnostem materiálu i vnitřnímu rytmu každé věci.
/…/
MY hledáme notovou stupnici filmu
/…/
Ať žije dynamická geometrie, závod teček, čar, ploch a prostorů.
Manifest „Revoluce kinooků“
Tím nejzákladnějším a nejhlavnějším je filmové cítění světa. Výchozím bodem je užití filmové kamery jako filmového oka, které je dokonalejší než oko lidské, k výzkumu chaosu viditelných jevů.
/…/
„Nutím diváka, aby viděl tak, jak je pro mě nejvýhodnější ukázat určitý viditelný jev. Oko se podřizuje vůli filmové kamery.
/…/
Jdeš ulicí Chicaga dnes, v roce 1923, a já tě však přinutím, abys pozdravil soudruha Vologradského, který jede v roce 1918 ulicí Petrohradu, a on ti odpoví na pozdrav.
/…/
Rádioucho – montáž toho, co slyším!
Kinooko – montáž toho, co vidím!
1925 k výročí Leninovi smrti vydává vertov LENISKOU KINOPRAVDU
montážní používání titulků:
LENIN
NEHÝBE SE
MASY
MLČÍ
Smrt Lenina - černý blank
Vertov točil první sovětské kreslené filmy. HUMORESKY, FACKA DRUHÉ INTERNACIONÁLE…
1924 - KINO OKO pouze část šestidílného seriálu. experimentální film bez herců, výtvarníků, kostymů… Scény ze života pionýrů, sekvence věšení vlajky. Titulky neustále upozorňují na to že skutečnost je zprostředkovávána filmovým okem: „Filmové oko ukazuje, jak se má správně skákat do vody“ atp…
1926 SOVĚTSKÝ KROK; ŠESTINA SVĚTA
1929 MUŽ S KINOAPARÁTEM – popisuje den v Moskvě. „pokus o filmové sdělení bez pomoci titulků, bez pomoci scénáře, bez pomoci divadla. Tato nová experimentální práce filmového oka směřuje k vytvoření skutečně mezinárodního filmového jazyka, k vytvoření a b s o l u t n í h o f i l m o v é h o p í s m a, úplnému oddělení filmu od divadla a literatury.
Film spodobňuje sám sebe, začíná v kinosále před projekcí, filmem nás provází kameraman (Michail Kaufman), ve filmu j epoužito mnoho triků, dvojexpozice.
1930 Symfonie Donbasu – jeden z prvních zvukových filmů, Vertov bral vývojářům první prototypy zvukových kamer. Je to první tvůrčí využití zvukové složky filmu – princip asynchronosti. Opět sebereflexivní úvodní pasáž – motiv dívky, která poslouchá z rozhlasu Symfonii Donbasu od Timofejeva, skladba se mísí s kostelními zvony. Expozice vybudovaná na kontrastech popisuje úpadek starého světa a obsazování kostela komsomolci, kteří si zde budují klubovnu: opilec vyprazdňuje jedním lokem láhev vodky, údery kostelních zvonů atp. Film popisuje plnění pětiletky v Donbaských dolů. Významný především vyspělou vertikální montáží. Prakticky potvrdil funkci asynchronosti zvuku a obrazu jako montážního principu.
1934 Tři písně o Leninovi - práce s archivním materiálem, Svilovová shromáždila veškerý dostupný materiál o Leninovi. Střihový film.
1938 UKOLÉBAVKA
1938 TŘI HRDINKY
Zemřel 1954.
Komentáře
Přehled komentářů
tuna http://books.google.cz/books?id=N-T_ogXMzlgC&printsec=frontcover&source=gbs_summary_r&cad=0
kino-pravda
(matstrn, 3. 2. 2009 22:51)